SVÁTOST UZDRAVENÍ

Svátost smíření

Svátost smíření

Setkání s Božím milosrdenstvím

Kdo uzná své hříchy a odsoudí je, souhlasí již s Bohem. Bůh odsuzuje všechny hříchy; a odsoudíš-li je i ty, spojuješ se s Bohem. Člověk a hříšník, to jsou dvě rozdílné věci: člověk je Boží dílo, hříšník je tvé dílo, člověče.
Znič, co jsi udělal ty, aby Bůh spasil, co učinil On.

Sv. Augustin, In Evangelium Johannis tractatus, 12, 13

Svátost smíření (sv. zpověď) je svěření do Božích rukou celého našeho života s prosbou o odpuštění našich chyb a vyplnění slabých oblastí našeho duchovního života Boží láskou; je to posila v boji proti zlu, které nás ničí.

Základní body svátosti smíření

Zpytování svědomí

Je to moment, ve kterém máme zhodnotit svůj život a uvědomit si, čím jsme Boha zarmoutili. Jestliže člověk nechce tento bod ošidit, měl by začít modlitbou, aby jeho zpověď nebyla jen dílem člověka, ale aby skrze něj působil Duch Svatý. Doporučuje se také přečíst nějaký úryvek Písma sv. Teprve potom můžeme začít probírat své svědomí podle desatera Božích přikázání nebo podle jiného schématu.

Lítost

Není jen záležitostí citu, ale má být touhou po opětovném získání spojení s Bohem, které člověk následkem hříchu ztratil. Z lítosti má vycházet předsevzetí k práci na sobě: vyhnout se dalším hříchům, udržovat a prohlubovat společenství s Bohem. Takto připraven může člověk přistoupit ke zpovědnici.

Vyznání

Vyznávám své hříchy především Bohu. Tento rozhovor patří Jemu, kněz je pouze prostředníkem, který zpřítomňuje Boží milosrdenství a ve jménu Boha uděluje rozhřešení.

V tomto bodě je nejdůležitější vyznání hříchů spojené s lítostí a rozhřešení, které kněz uděluje na závěr zpovědi. Kromě toho nás většinou kněz také povzbudí duchovním slovem a uděluje nám rady, jak pokračovat dál duchovním životem. Poučení může být spojené s duchovním vedením, ale to není podstatou ani cílem svátosti smíření.

Zadostiučinění neboli pokání

Po obohacení milosrdenstvím, které pramení ze svátosti smíření, máme poslední úkol. Nemůžeme zapomenout na povinnost nahradit podle možnosti zlo, které jsme učinili, dobrem – dobrými skutky a modlitbou. Nejde jen o modlitbu, kterou kněz připomíná v závěru zpovědi, ale o celkový křesťanský postoj, projevující se touhou po naplňování svého prostředí dobrem.