Historie

Náboženské poměry do roku 1732

Do roku 1666 bylo Hutisko a jeho okolí převážně nekatolické. Křty a pohřby zajišťovala nejbližší fara v Rožnově. Ta přešla roku 1500 do rukou Českých bratří, v roce 1570 byla znovu uváděna jako katolická a mezi lety 1580–1666 ji spravovali evangelíci. Od roku 1666 byla opět katolická. Rožnovskou matriku založil roku 1658 evangelický kněz Jan a v jejím vedení pokračoval katolický farář Urban František Lettanus.

Dobové záznamy připomínají, že katolíků bylo v kraji málo. V průběhu jezuitské reformace byly evangelické svatby, křty, pohřby i bohoslužby zakázány, proto se obřady konaly tajně, například ve stodolách. Fojt Eliáš Majer poskytoval evangelíkům a jejich kněžím útočiště v Zákopčí, v místě dodnes nazývaném Na Majerově. Několik let tam ukrývali také stříbrný pozlacený kalich z doby evangelické správy v Rožnově.

Zesnulí, které nebylo možné odvézt na vyhrazené místo v Hrubé Lhotě, bývali v noci bez obřadu pohřbíváni na zahradách nebo v lese. Podle rožnovského soudního rady Papici i dalších nalezených dokumentů stával pod Posklou nad katolickým hřbitovem evangelický hřbitov a západně od něj také evangelický kostelík. Oba kostely patrně vyhořely v době náboženských sporů.

Vznik a vývoj kostela

Za podpory hraběte byl roku 1732 dokončen dřevěný katolický filiální kostel. Dne 1. srpna byl zasvěcen svatému Josefovi a podřízen rožnovské faře. Patřily k němu Solanec, Prostřední a Horní Bečva a Karlovice. První zvon dostal kostel roku 1738.

V neděli po svátku Zjevení Páně roku 1748 kostel vyhořel. Původní věž požár přečkala a zůstala severně od nové stavby. Nový zděný kostel bez věže nechal na vlastní náklady vybudovat fojt Jura Křenek. Střecha a provizorní věž zůstaly dřevěné. Zděná věž, která stála 1 100 zlatých, byla přistavěna roku 1840.

Lípu před kostelem podle nalezených zápisů zasadili evangelíci na památku tolerančního patentu; zdroj uvádí březen 1781. Pod její kořeny měly být uloženy písemnosti o tehdejších poměrech. Velké Karlovice byly od hutiského kostela odděleny roku 1755 a Horní Bečva roku 1792.

Část střechy dostala nový šindel roku 1840 a zbytek roku 1850. Kostel byl popsán jako stavba dlouhá 12 sáhů a široká 8 sáhů, s podlahou z kamenných kvádrů. Hlavní oltář byl zasvěcen svatému Josefovi, boční oltáře svatým Petru a Pavlu a Panně Marii Pomocné. Roku 1850 byly oltáře obnoveny, křtitelnice restaurována a pořízeny varhany s kazatelnou. Dobový soupis uváděl také zvony o hmotnosti 3,1 centýře a 1 centýře a zvon v sanktusové věži o hmotnosti 68 liber.

Majetek, fara a vznik samostatné farnosti

V roce 1806 věnovali dobrodinci kostelu pět kasulí, dva pluviály, bohoslužebné sukno, dvě ciboria, nádobku na svatý olej, obraz pro hlavní oltář, oltářní lampu, dvě kadidelnice a čtrnáct obrazů křížové cesty. Za finanční krize roku 1809 byly státu odevzdány zlaté a stříbrné předměty o celkové váze 2 libry a 39 lotů.

Ke kostelu náležela louka o rozloze 18 měřic a 25 měřiček určená k užívání duchovního správce. Stará fara byla patrová dřevěná budova se třemi světnicemi a klenutou kuchyní v přízemí. V době, kdy k farnosti patřilo pět obcí, zde žilo 3 589 katolíků, 82 reformovaných a 450 školou povinných dětí. Roku 1843 byl dosavadní lokální kostel povýšen na farní. Stavba nové zděné jednopatrové fary začala roku 1881.

Události 20. století

Roku 1923 byly pořízeny dva nové zvony jako náhrada za zvony zrekvírované. Na hřbitově byly opraveny portášské náhrobky zakladatele kostela Jury Křenka, jeho manželky a dětí. Věřící je uchovávali jako památku na stavitele kostela. Roku 1952 byly bez vědomí farníků a místních obyvatel odstraněny; zachránily se náhodou a následně byly uloženy ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

Přibližně roku 1948 nahradila šindelovou střechu kostela plechová krytina. V roce 1950 vymaloval presbytář akademický malíř František Podešva a současně byl pořízen hlavní mramorový oltář.

Nové zvony v roce 1966

Tři nové zvony odlila Laetitia Dytrychová, vdova po zvonaři Josefu Dytrychovi z Brodku. Zvon svatého Josefa o hmotnosti 520 kg a v tónině A1 +1 věnovali muži farnosti. Mariánský zvon o hmotnosti 230 kg a v tónině cis2 −2 věnovaly hutiské ženy a matky. Nejmenší zvon svatých Cyrila a Metoděje váží 150 kg, zní v tónině E2 +1 a pořídila jej farní mládež. Nápisy na zvonech vyjadřují prosbu o správnou cestu, ochranu Panny Marie a věrnost Bohu.

Zvony byly posvěceny 21. srpna 1966. Obřad vykonal prelát Havelka a slavnostním kazatelem byl vikář Kolis z Olomouce.

Roky 1967–1972

1967

Liturgické změny si vyžádaly vybudování ambonu v presbytáři, aby byla bohoslužba slova zřetelně oddělena od bohoslužby eucharistie.

1968

Farní zápis připomíná rok výrazných politických změn v Československu.

1969

V zadní části kostela byly osazeny kyvné dveře vyrobené dřevařským družstvem z Hrozenkova. Při 1 100. výročí úmrtí svatého Cyrila přivezl 25. července farář Jaroslav Říčný jeho ostatky k rozcestí před Salašem. Po požehnání a fanfárách z Libuše je přibližně 3 000 účastníků doprovodilo za zvonění do kostela. Ostatky zde zůstaly vystaveny i následující den a poté byly odvezeny na Horní Bečvu.

1970

Proběhly rozsáhlé opravy kostela a fary.

1971

Na průčelí vznikly mozaiky Dobrého pastýře a svatého Josefa a nad vstupem znak IHS. Námět připravil místní farář, výtvarné návrhy solanecký rodák Luděk Majer a dílo zhotovily dílny Ústředí uměleckých řemesel v Praze. Osazení provedl mezi 28. červnem a 9. červencem akademický malíř Románek. Dne 2. září byl postaven misijní kříž a 4. září přijalo biřmování 783 lidí: 225 žáků, 247 vdaných žen a 311 mladých od 16 let. Dne 9. října byla opravena střecha fary.

1972

Pro nedostatek finančních prostředků se na kostele a faře prováděly pouze nejnutnější práce.

1990

1990

pokus