SVÁTOST UZDRAVENÍ
„Svátostí pomazání nemocných a modlitbou kněží doporučuje celá církev své nemocné Pánu.“
Pomazání nemocných je posilující setkání s Kristem pro nemocného člověka. Není určeno pouze pro poslední chvíle života; církev je uděluje také při vážné nemoci, zhoršení zdravotního stavu nebo při slabosti spojené se stářím.
Katechismus katolické církve popisuje jako základní milost této svátosti útěchu, pokoj a odvahu. Člověku pomáhá snášet obtíže vážné nemoci nebo stáří, obnovuje důvěru v Boha a posiluje jej proti malomyslnosti a strachu.
Svátost směřuje především k uzdravení duše a může být spojena také s tělesným uzdravením, je-li to Boží vůle. Součástí jejího duchovního účinku je rovněž odpuštění hříchů, jestliže je nemocný nemohl přijmout ve svátosti smíření.
Milost této svátosti dává nemocnému sílu spojit své utrpení s Kristovým utrpením. Nemoc a slabost tak mohou dostat nový duchovní smysl a stát se účastí na Kristově spasitelném díle.
Církev se při slavení svátosti modlí za nemocného a svěřuje jej Bohu. Nemocný se zároveň svou modlitbou, trpělivostí a spojením s Kristem podílí na duchovním dobru celé církve.