Neboť pravá obřízka jsme my, kteří duchem sloužíme Bohu, chlubíme se Kristem Ježíšem a nedáme na vnější věci – ačkoli já bych měl proč na ně spoléhat. Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na vnější věci, já tím víc: obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon – farizeus; jde-li o horlivost – pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony. Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře, abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti,

Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky, zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech, honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina! Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně. Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst, potomkové Abrahama, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení! Je to Hospodin, náš Bůh, kdo soudí celou zemi. Věčně pamatuje na svou smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení. Uzavřeli ji s Abrahamem, přísahou ji stvrdil Izákovi, stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou: „Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!“ Na počet jich byla malá hrstka, byli tam jen hosty. Putovali od jednoho pronároda ke druhému, z jednoho království dál k jinému lidu. On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále: „Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!“ Než přivolal na zemi hlad, než každou hůl chleba zlomil, vyslal už před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví. Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal, až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila. Poslal pro něj král a pout ho zbavil, vládce národů ho osvobodil. Učinil ho pánem svého domu, vládcem veškerého svého jmění, aby jeho velmože k sobě připoutal a moudrosti učil jeho starce. Pak přišel Izrael do Egypta, v zemi Chámově byl Jákob hostem. Hospodin velice rozplodil svůj lid, dopřál mu, aby zdatností předčil protivníky, jejichž srdce změnil, takže začali jeho lid nenávidět a záludně jednat s jeho služebníky. Poslal k nim Mojžíše, svého služebníka, s Áronem, jehož si zvolil. Jeho znamení jim předváděli, zázraky v Chámově zemi. Seslal temnotu a zatmělo se, a nikdo se neodvážil vzepřít jeho slovu. Jejich vody proměnil v krev, ryby nechal leknout. V zemi se jim vyrojila žabí havěť, nalezla i do královských komnat. Rozkázal a přiletěly mouchy a na celé jejich území komáři. Přívaly dešťů jim změnil v krupobití, ohnivými plameny bil jejich zemi. Potloukl jim vinice a fíkovníky, v jejich území polámal stromy. Rozkázal a snesly se kobylky, nesčetné roje žravého hmyzu. Sežraly jim vše, co v zemi rostlo, sežraly jim plody polí. Všechno prvorozené jim v zemi pobil, každou prvotinu jejich plodné síly. Ale své vyvedl se stříbrem a zlatem, nikdo z jejich kmenů neklopýtl. Egypt se radoval, že už táhnou, neboť strach z nich na něj padl. Jako závěs rozestíral oblak, ohněm svítíval jim v noci. Žádali a přihnal jim křepelky, chlebem nebeským je sytil. Otevřel skálu a vody tekly proudem, valily se jako řeka vyprahlými kraji. Neboť pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého služebníka. Vyvedl svůj lid – a veselili se, svoje vyvolené – a plesali. Daroval jim země pronárodů, výsledek námahy národů obdrželi, aby dbali na jeho nařízení a zachovávali jeho zákony. Haleluja.

Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim toto podobenství: „Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.‘ Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují. Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: ‚Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.‘ Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“