Svatá Lucie (13.prosince)

Pocházela ze Syrakus. Proti její vůli ji rodiče zaslíbili bohatému mladému pohanovi. Matka, až po svém uzdravení na přímluvu sv. Agáty, se smířila s přáním Lucie, která chtěla žít v celibátním zasvěcení Kristu. Snoubenec ale nesouhlasil. Za Diokleciánova pronásledování ji udal jako křesťanku. Byla odsouzena k násilné prostituci a protože byla od ní uchráněna zázračnou silou, byla údajně oslepena a probodnuto jí hrdlo. Úcta k ní byla rozšířena v celé církvi již na konci 6.století, se zařazením jména do mešního římského kánonu. Při průzkumu katakomb v Syrakusách byl objeven její hrob.


Kliknutím na obrázek si ho můžete vytisknout a vymalovat.

Její jméno je odvozováno od latinského slova lux - lucis, znamenajícího světlo a je překládáno jako Světlana. Od něho pochází i pojmenování nejmladších členek skautingu - světlušek, které v ní vidí patronku a chtějí se snažit být světlem a vzorem pro druhé jako ona.

Ostatky Lucie byly asi r. 1039 přeneseny nejdříve do Konstantinopole (pro obavy z muslimských útoků), a odtud r. 1204 do Benátek, kde se nacházejí v chrámu sv. Jeremiáše a Lucie. Části z nich byly předány do Syrakus. Relikviář s jejíma očima je uchováván v Neapoli.

 

Je patronkou:
Syrakus a Benátek; nevidomých a postižených onemocněním očí, sklářů, sklenářů, švadlen; někde se uvádí také patronát k více jak 15 povoláním, ale vyvstává otázka odůvodnění; je považována i za patronku světlušek ve skautských oddílech; je vzývána chudými a může být patronkou i těm, kdo šíří světlo pravdy

Atributy:
Kotel, krk s bodnou ranou, lampa, meč nebo dýka, miska a na ní oči, palmová ratolest, volské spřežení